Skaní - tvoření příze

Skaní (eng. plying) je proces, při kterém spojujeme dvě či více jednonitek do vícepramenné příze. Vícepramenná příze je pevnější v tahu, než samotná jednonitka. Také tak při použití různobarevných jednonitek mohou vznikat zajímavé barevné efekty. 

Provádí se zpravidla také na kolovratu (či vřetánku), a to v opačném směru otáčení, tedy zkrutu, než byly jednonitky předeny. Tím se zkruty jednonitek a sakaní postaví proti sobě a při vyváženém poměru míry zkrutu v jednonitkách a míry zkrutu při skaní tvoříme přízi, která po finální fixaci je klidná a příjemná na další práci.

Dále potřebujeme něco, co nám bude držet cívky s jednonitkami, tedy nějaký typ skacího stojánku. V angličtině se skací stojánek nazývá "Lazy Kate", tedy doslova "líná Katka" :-) U soudobých kolovrátků bývá často skací stojánek nějak zabudovaný na těle kolovrátku - zde jsou pak cívky v kolmé či lehce šikmé poloze, nebo jej dostanete ke kolovrátku jako samostatně stojící. Lze si i dokoupit samostatně stojící skací stojánek, kde u něj může být i nějaký typ brždění cívek. Zde může být poloha cívek svislá, nebo horizontální. Nejde o laciné záležitosti. Proto si skací stojánek můžete vyrobit sami, např. z nějaké krabice :-)

DIY skací stojánek
Já preferuji horizontální polohu cívek a svůj první skací stojánek jsem si vyrobila z papírové krabičky, kterou jsem ještě dalším kartonem vyztužila, použila jsem také přiměřené množství lepící pásky :-) Pak jsem do stěn proti sobě v přiměřené výšce udělala dírky na provlečení osičky nesoucí cívku. Jako osičku, na které bude cívka, jsem použila dlouhé vratové šrouby (průměr 8 mm, jako je i osa navíječe na kolovrátku, a tedy díra v cívkách), pod hlavu šroubu z vnějšku krabice dávám velkou podložku a po navlečení cívky zajišťuji na druhé straně z vnějšku křídlovou matkou. Pokud pod křídlovou matku dám také velkou podložku a přitáhnu ji těsněji, začne cívka lehce drhnout o stěny krabičky přitažené blíže, a tím si nastavuji jakési "brždění" cívky. Vratové šrouby mají závit jen na konci a dlouhý dřík bez závitu, takže v místě, kde je cívka, závit není, a tedy nedochází k poškozování cívky (kdyby se cívka točila na závitu, tak by ji to poškozovalo).

Jak na skaní?

Nejprve upředeme jednonitku. Už při jejím předení je docela dobré myslet na to, jak silnou výslednou přízi chceme mít a z kolika pramenů (tedy jednonitek) budeme výslednou přízi tvořit. Podle toho volíme sílu/slabost předení jednonitky. Zde je také dobré mít na paměti, že síla výsledné příze není prostým součtem tlouštěk použitých jednonitek. Moje zkušenost je, že skaním objem trochu nabude. No a konečnou fixací opět objem příze trochu nabude a zároveň se tak zkrátí délka příze. Myslím, že je to dáno vlastnostmi ovčí vlny.

A nyní jde o to, klikapramennou přízi chceme mít.

Dvounitka = dvoupramenná příze. Zde potřebujeme mít dvě jednonitky ideálně shodné délky na dvou cívkách, ty umístíme do skacího stojánku Z nich skáme na třetí cívku v kolovrátku výslednou přízi. Zde je třeba myslet na konečný objem. Tudíž pokud skáme ze dvou zcela plných cívek, tak se nám naskaná příze na stejně velkou cívku v kolovrátku zkrátka nemůže vejít ani omylem. Řešení:
a) jednonitkou nenaplníme cívky úplně, ale asi jen do poloviny
b) skáme na větší cívku - ale dle toho potřebujeme mít navíječ, do kterého se ta cívka vejde
c) z plných cívek - při skaní a naplnění cívky přízí zkrátka přerušíme jednonitky, vyměníme cívku v kolovrátku za prázdnou a skáme zbytek.

Takto můžeme skát i trojnitky, čtyřpramennou přízi atd. - ale má to jeden háček - potřebujeme mít stojánek (či stojánky), které nám podrží patřičný počet cívek. No a samozřejmě zde opět vzniká otázka s objemem koncové příze, a tedy i velikostí cívky, na kterou skáme.

Pro mne tyto způsoby skaní mají jednu nevýhodu - a to jsou zbytky jednonitek. Oč jde? Prostě je zázrak, pokud skončíte všechny jednonitky stejně - tedy je máte stejně dlouhé, resp. jste řekněme případný menší/nepatrný rozdíl dokázali vykompenzovat při skaní. Vím, že lidé se snaží tohoto docílit tím, že si připravené předivo předem zváží (což vyžaduje přesné váhy schopné vážit v gramech) a co nejpřesněji rozdělí. (Také to předpokládá předem připravené čisté předivo :-) U průmyslových česanců tyto dlouhé česance rozdělí na stejně dlouhé části. Ale i tak, předení je ruční práce a ani toto nezajistí stejně dlouhé jednonitky.

U dvounitky existují i bezezbytkové varianty skaní: 
1) Jedna je pomocí středově vytahovaného klubka. (eng. center pull ball) Odpočinutou jednonitku na nějakém typu klubkovače převineme do klubka, u kterého je jeden konec z vnější strany a druhý konec je vytahovaný ze středu. Tím máme dva konce, které skáme k sobě do dvounitky.
2) Druhý je na opravdu menší množství a v podstatě je logika věci stejná jako u předchozího. Jen místo klubka se jednonitka specifickým způsobem navine na zadní ruku a pak se přesune jako specifický typ náramku. Pokud by vás toto zajímalo, koukněte na nějaké video na téma "Plying Bracelet", tedy přeloženo z angličtiny "skací náramek". (Pozn.: v češtině jsem k tomu žádné video nenašla - údaj z května 2023.)
Jak vidíte, mají svá úskalí a spíše jsem je viděla pro menší množství příze. 

Proto mne zaujalo a nyní používám jako bezezbytkové tzv. řetízkové skaní (eng. Chain Ply).
Upozornění: Někdy můžete narazit na ne zcela správné označení Navajo plying. Jde o to, že podle nějaké americké legislativy pojmem Navajo (což je označení pro jeden kmen původních obyvatel) může být označeno jen to, co je produktem tohoto etnika/kmene či je s ním nějak přímo spojeno. Je to jejich ochranná známka (tuším). 
Každopádně řetízkovým skaním se tvoří třípramenná příze, a to z jedné cívky na druhou cívku. Tvoříme řetízek jako při háčkování, jen oka jsou hodně dlouhá :-) Výsledná příze je pochopitelně kratší (po konečné fixaci o něco méně než třetinová oproti délce původní jednonitky), ale nezbyde žádný zbytek jednonitky. Což mi přijde super!
Jak jsem zmínila o něco výše, skaním příze trochu nebude v objemu. Proto je dobré: a) nemít cívku s jenonitkou zcela plnou; b) skát na větší cívku - to dělám já, ale pak potřebuji větší navíječ, který tuto cívku pojme a dokáže s ní pracovat.
A nyní jak na to: Cívku s jednonitkou dáme do skacího stojánku. Na vodící přízi (eng. leader) cívky připevníme konec jednonitky stahovacím uzlíkem (eng. slipknot), jako když chceme začít háčkovat řetízek. První takto vzniklou smyčkou prostrčíme prsty a uchopíme navazující jednonitku, protáhneme a vytáhneme dostatečně dlouhou smyčku. Zároveň už necháváme stáčet - přední rukou si hlídáme postupující zkrut, aby nám nezablokoval smyčku pro vytažení dalšího dlouhého řetízkového očka. No a takto postupujeme až na konec jednonitky, kde si seštelujeme délku poslední smyčky tak, aby končila v místě, kde končí i jednonitka.
U tohoto skaní mám na stávajícím kolovratu poměrně stabilní rytmus - tedy počet šlápnutí na vytvoření přiměřeného zkrutu na přidržované části tvořené příze a počet šlápnutí na navinutí příze. Zkrut já osobně nyní nechávám tvořit zhruba na úhel 45° (před ústím, ne u cívky), pak povoluji a nechávám vtahovat a navíjet na cívku, přičemž pravá ruka (zadní) má již připravenou další smyčku a levá (přední) ruka se po této připravené smyčce posouvá a tím uvolní místo pro tvoření zkrutu na dalším úseku budoucí příze. U mne je zde tedy rozdíl oproti předení jednonitky, kde vlastně průběžně se tvoří zkrut a průběžně po kouskách nechávám vtahovat a navinovat. Zde u skaní mám vždy fázi tvoření zkrutu na daném úseku a pak jej nechávám povolením a pohybem přední ruky směrem k ústí navinout. 

Od řetízkového skaní se poměrně hůře odchází, ale jde to. Smyčku si zaháčknu za první háček na navíječi a zajistím prádelním kolíčkem. A nebo holt celou cívku naskám v kuse, což je třeba i hodina a půl docela intenzivní práce celého těla. Dost mi to dává zabrat na pravé rameno, protože pravou rukou skrz smyčku vytahuji další část jednonitky a tvořím tak další a další smyčky řetízku. Skací stojánek mívám na zemi vpravo vedle sebe s horizontálně uloženou cívkou. Také jak se plní cívka, musím přitahovat brzdu, aby navíječ stále přiměřeně vtahoval a navíjel na cívku. Šlapání je pak o poznání postupně těžší než na začátku. Takže i nohy mají trénink :-)

Takto to celé zní složitě, ale třeba pomůže toto moje video:

Ve videu mám pár přeřeknutí - v popiskovém poli na YouTube u videa se je pokouším uvést na pravou míru a omluvit se za ně :-)

Naskanou přízi je opět dobré nechat na cívce odpočinout a zklidnit - tedy stabilizovat trochu vytvořený zkrut - než budeme přízi z cívky převíjet do přadena.

No a na tomto videu vidíte řetízkové skaní na kolovratu Ashford Kiwi 3, ze skacího stojánku s vertikálně umístěnou cívkou: