Ovčí vlna
Ovčí vlna
Ovčí vlna je srst ovcí domácích, tedy domestikovaných a šlechtěných zvířat. U ovcí lidé vyšlechtili obrovské množství plemen. Některá plemena jsou zaměřená na produkci mléka pro výrobu mléčných výrobků, další jsou masná plemena, také plemena na kožešinu, ale nás zajímají plemena na vlnu. Dalším křížením vznikají i plemena s kombinovanou užitkovostí, např. vlna-maso.
Nejjemnější vlnu produkuje Merino - cca 14–25 µm (mikronů). U většiny plemen se středně jemnou až hrubší vlnou se pohybuje síla vláken v rozsahu 27–40 µm. Dle mé zkušenosti, pokud chcete vlnu nosit přímo na tělo, tak aby "nekousala", je dobré se pohybovat v jemnosti do 20 µm. Silnější je vhodná na svetry apod., tedy tam, kde nepřijde přímo na holou kůži (pozor u krku a na zápěstí). Někdo však možná nemá tak citlivou kůži a snese i hrubší vlnu.
"Kousavost" ovčí vlny, ale i srsti jiných zvířat, je dána především šupinkatou povrchovou strukturou jednotlivých vláken, tedy chlupů. Hrubší šupinky jsou u silnějších vláken, tedy u hrubší vlny, u jemnějších jsou menší, ale prostě tam jsou, stejně jako na lidských vlasech. Citlivým lidem pak může přímo na kůži vadit jakékoliv vlna.
Kousavost vlny - tedy příze a výrobků z ní - může k ní také přispívat "halo" konečků jednotlivých vláken odstávajících z příze - tedy taková ta lehká chloupkatost vlněné příze. Míra "halo" závisí na konkrétní vlně, způsobu přípravy a způsobu předení. Pro pletení či háčkování tento "halo" efekt nevadí, ale u tkaní to způsobuje "lepivost" jednotlivých osnovních nití k sobě, což komplikuje střídání osnovních nití a zvyšuje to náchylnost k vynechávkám a chybám. U útkové nitě to tolik nevadí.
Ovčí vlna má dále také jednu specifickou vlastnost, a to poměrně snadné srážení a plstnatění. Proto není dobré prát cokoliv z ovčí vlny v pračce, ale je nutné to prát jemně a v ruce. K plstnatění a srážení totiž vede kombinace prudkého střídání teplot vody (tedy že v pračce vám to na máchání napustí na teplé prádlo studenou vodu) + mýdla/pracího prostředku + mechanického "mnutí". Tudíž při ručním praní, pokud tedy nechceme tvořit něco zplstnatělého, se této kombinaci snažíme vyhnout teplou vodou, vhodným pracím prostředkem na vlnu (nebo šampón na vlasy) a jen jemným promnutím. (Pozn.: u kupované příze je možné koupit vlněnou přízi s tzv. úpravou "superwash", která by měla být pratelná v pračce bez rizika srážení a plstnatění. I tak bych byla opatrná a prala bych výtvory z ní na jemný režim.)
Tuto vlastnost je však dobré mít na paměti již při praní surové vlny - tedy vyhnout se prudkému střídání teplot vody a přílišné mechanické "excitaci" vlny.
Dále má ovčí vlna další zajímavou vlastnost, a to je "krimp" - tedy ta vlnkovitost jednotlivých vláken - krásně je to vidět na celých loknách vlny. Díky tomu (v kombinaci s povrchovou strukturou vláken) se vlákna do sebe hezky zaklesávají, což podporuje snadnou vytahovatelnost praménku vláken při spřádání vlny. Také krimp u rozvolněné vlny a v přízi zajišťuje vzdušnost, a tím podporuje tepelně izolační vlastnosti vlny. A v neposlední řadě to přináší pružnost v tahu upředeného vlákna i naskané příze. Tato pružnost podporuje příjemnou pružnost úpletů. Také při tkaní zajišťuje lehkou pružnost osnovy, tudíž to vyrovnává případnou lehkou nerovnoměrnost v napnutí jednotlivých nití osnovy.
Postup získání a zpracování ovčí vlny:
1. Stříhání
Ovčí vlna se získává z ovcí (i beranů :-) zpravidla ostříháním. Některá plemena si zachovala schopnost línat vlnu, nebo alespoň částečně, ale je to zřídkavý jev. Toto bylo kdysi u ovcí normální a lidé získávali vlnu vytahováním uvolněné vlny ze srsti. Teprve šlechtěním ovcí lidé získali současná plemena, která vlnu neshazují a ovce jsou tak zcela závislé na pravidelném (zpravidla 1x ročně) stříhání vlny. Pokud nejsou ostříhány, ovcím roste nová a nová vlna, které se nedokáží zbavit. U ovce pak narůstá enormní zátěž hmotností vlny a hlavně její tepelnou izolací, tudíž pak dochází k přehřívání a může to tak vést až ke smrti zvířete. Tudíž týrání není stříhání ovcí, ale naopak jejich neostříhání.
Stříhat je možné ručními nůžkami (eng. shears, a takové stříhání je v eng. blade shearing). Jde o speciální nůžky na stříhání ovcí a dokonce se v tomto pořádají ve světě i soutěže. Jedni z nejlepších střihačů ručními nůžkami jsou z Jižní Afriky, dále také z Austrálie a Nového Zélandu - tedy ze zemí s obrovským množstvím chovaných ovcí. V současnosti však ve většině světa již převládá stříhání pomocí elektrických stříhacích strojků, ale opět jde o ruční práci. Více zde.
Ostříháním získáváme tzv. rouno (eng. fleece), neboli surovou vlnu či "potní vlnu".
Toto rouno je potřeba zpracovat.
2. Třídění, praní a sušení
Nejprve se vyberou nevhodné části (příliš znečištěné, příliš krátké) a nechají se vypadat kratičké ústřižky (eng. short cuts, second cuts), tj. ty kousky, kde střihač přejel dvakrát. Tyto kousky jsou nespřadatelné a při další přípravě vlny tvoří žmolky apod.
Pak se vlna pere, aby se zbavila špíny, zápachu, potu a většiny lanolinu, což je jakési mazivo zajišťující ovcím špatnou promokavost vlny/kožichu a chrání je tak před deštěm. Při praní je vhodné mít na paměti snadné plstnatění vlny (viz výše), a dle toho s vlnou pracovat.
Poté se vlna suší volně na vzduchu, což podle teploty a vlhkosti vzduchu může trvat jeden den, ale i několik dní.
Pak může opět dojít ke třídění vlny. Je možné rouno rozdělit na části podle délky vláken, zbarvení, jemnosti vláken. U plemen, která mají zachovaný dvojí typ srsti (jemná podsada a hrubé pesíky, eng. double coated fleece) můžeme přistoupit k nějaké metodě oddělení těchto dvou typů vláken. Někde se dokonce ručně vytahují i nové přírůstky vlny, které jsou také kratší a mohou při dalším zpracování tvořit žmolky.
Podrobněji o mém přístupu a zkušenostech zde.
3. Příprava na předení
Nyní následuje samotná příprava na předení, případně jiné zpracování - např. suché či mokré plstění. Tato fáze zahrnuje rozvolňování vlny, čištění - tedy zbavení kousíčků rostlinného materiálu apod. (tyto kousíčky jsou zamotané ve vlně a praním se jich moc nezbavíte), a nakonec uspořádávání vláken tak, aby se nám s takto připravenou vlnou - předivem - dobře dále pracovalo.
4. Předení jednonitky
Když máme připraveno na předení, můžeme začít spřádat připravenou vlnu (předivo) do příze - o předení podrobněji zde. V této fázi tvoříme tzv. jednonitku, tedy jednoduchou nit. Po spředení je dobré tuto jednonitku na cívce nechat odpočinout, tedy aby se zkrut trochu zklidnil. Minimální doba je doporučena 24 hodin, ale já ji nechávám i déle a zatím předu další. Pokud se pustíte po spředení hned do skaní, obávám se, že to bude docela frustrující zážitek právě pro živost takovéto jednonitky, která bude mít snahu se sama zkrucovat a tvořit "prasečí ocásky".
5. Skaní jednonitek do vícepramenné příze
Jednonitka sama o sobě není příliš pevná a také i přes určité zklidnění po dostatečném odpočinku stejně je stále jaksi živá. Proto je vhodné skát, tedy spojit a zkrucovat minimálně dvě jednonitky do vícepramenné příze, a to v opačném směru než byly předeny. Tím se oba zkruty v podstatě postaví proti sobě a vzniká tak při vyváženém předení a skaní vyrovnaná a na další práci příjemná příze.
Skaní se provádí na kolovrátku (nebo i vřetánku), ale na přidržení cívek s jednonitkou budete potřebovat skací stojánek. U nových kolovrátků bývá často nějaká forma skacího stojánku zahrnuta v konstrukci kolovrátku či je skací stojánek samostatně stojící, nějaký sofistikovanější se dá dokoupit, a nebo si můžete jednoduchý vyrobit sami - např. ze vhodné krabice a pár věcí :-) Zde o různých variantách skaní a postupech podrobněji.
Po skaní opět je dobré nechat přízi na cívce chvíli odpočinout a zklidnit.
6. Převíjení do předen
Naskanou přízi z cívky převineme pomocí převíječe či motovidla do přaden. Přadena zajistíme úvazky proti zamotání, protože je bude čekat ještě praní a fixace. Podrobněji o tom zde.
7. Praní přaden příze a fixace/finišování a sušení
Cílem tohoto procesu je dovyprání zbytků špíny z vlny, a také zafixování, případně trochu vyrovnání zkrutu v přízi. Protože jde o mokrý proces, je pak potřeba přadena nechat důkladně proschnout.
Suchá přadena pak svineme/zkroutíme (na to je dobré se podívat na nějaké video) a uložíme si pro pozdější využití. Přadena se lépe skladují než klubka, tedy dle mého zabírají méně prostoru :-)
Zde o tom píši podrobněji včetně fotek, jak to dělám nyní já.
8. Převíjení příze z přaden do klubek apod.
Na přidržení rozvinutého přadena je vhodné použít nějaký převíječ, ale v nouzi i opěradla židlí.
Na tvorbu klubek existují různé klubkovače (zpravidla ne úplně laciná věc), a nebo něco, co se nazývá nostepinne. Je to pomalejší než klubkovač, ale snadno vyrobitelné a navíc to zabírá méně místa:-) Jde o kolík, na kterém specifickým postupem navíjení tvoříte klubko či "koláč" (eng. cake), a to stejně jako z klubkovače s možností vytahování příze zevnitř/tedy z prostředku (eng. center pull ball). Nebo pokud nemáte dřevěný silnější kolík (či krátkou násadu), můžete třeba i použít roličku po papírových utěrkách. I to by mělo fungovat.
Klubka se hodí pro pletení, háčkování, případně i snování osnov menších prací na malých stavech. Pro snování na větších stavech se zpravidla převíjí příze na role či konusy. Na to už se nějaké navíječe hodí. No a pro útkovou nit pro tkaní se buď navíjí z klubka na tkací jehly, nebo na malé cívky do člunků (na to potřebujete také nějaký typ navíječe).
9. Využití příze na tvorbu textilu
A nyní máte svou vlastní přízi z ovčí vlny připravenou na pletení, háčkování, tkaní ... prostě na vaši tvorbu. Tak jen do toho.
Mimochodem - částečně zplstnatělá vlněná tkanina je tzv. sukno - vhodné na svrchní oděvy, případně plédy, deky a přehozy.
Vlnu je možné barvit barvami pro vlnu. A to buď ve fázi čistého rouna, nebo ve fázi česanců, nebo v již spředeném stavu či hotového výtvoru.