Předení jednonitky

Budu vycházet z toho, že předeme na cívkovém kolovratu s navíječem.

Jak začít

Prázdnou cívku vložíme do navíječe a ten vložíme do hlavy kolovratu. Konkrétní postup tohoto závisí na konstrukci konkrétního kolovratu.

Na cívku upevníme kus příze, ideálně takové, která není chlupatá a nerozkrucuje se snadno. V angličtině se tento počáteční kus nazývá leader, tedy v podstatě vodící příze. Doporučuji hladkou bavlněnou přízi, odlišné barvy od předeného vlákna. Tuto přízi pak provlečeme háčky či očky navíječe a skrz ústí ven. Poslouží nám k přichycení počátku našeho přediva, abychom snadno mohli začít spřádat. Já osobně mám ráda tento leader jako dvojitý, tudíž mi na konci tvoří v překladu smyčku, do které vkládám počátek předených vláken. To je však na osobní preferenci a doporučuji na to skouknout na Internetu nějaká videa, není to nic složitého.

Také preferuji delší leader, protože ještě na něm si seřizuji brždění, aby se přiměřeně tvořil zkrut a zároveň přiměřenou silou byla již tvořená jednonitka vtahována a navíjena na cívku. Když jsem spokojená s nastavením, pak teprve tento zkrut vpouštím do připevněného přediva a ještě případně dolaďuji.

V průběhu je potřeba nezapomínat plnit cívku rovnoměrně - přehazováním tvořené jednonitky na háčcích či posouváním posuvného očka navíječe. Jak se bude plnit cívka, tak bude potřeba přitahováním brzdy regulovat sílu vtahování.

Poměr zkrutu a rychlosti vtahování a navíjení

Tento poměr zkrutu a síly/rychlosti vtahování se odvíjí od toho, jaké máme předivo, jak silnou nitku chceme příst a jakým způsobem. Dle mých současným zkušeností se to pokusím trochu rozebrat:

1) jaké máme předivo: U kratších vláken, aby se spojila do dostatečně pevné jednonitky, cítím, že potřebují více zkrutu, tudíž je jakoby podržuji déle, resp. nechávám pomaleji vtahovat. U delších vláken cítím, že tolik zkrutu nepotřebují, tedy že u stejně silné jednonitky mohu při stejném tempu předení nechávat vtahovat rychleji. Podobně i u jemnějších vláken oproti hrubším cítím, že potřebují více zkrutu.

2) jak silnou nitku chceme: Slabá nitka potřebuje více zkrutu, aby ten slabší svazek vláken držel pohromadě. Čím silnější, tím méně zkrutu je nezbytně nutné pro soudržnost takto předené jednonitky. U nepravidelně silné jednonitky je dobré mít na paměti, že zkrut se kumuluje ve slabších místech, protože v takových místech zkrutu kladou vlákna přediva menší odpor, neboť  jich tam je méně.

3) jakým způsobem chceme příst: jako jsou dva základní typy přípravy přediva - woolen x worsted, tak obdobně jsou dva póly způsobů předení a pochopitelně celá škála mezi. Tudíž woolen spinning je s menším zkrutem a tvoří vzdušnější přízi, která však je méně pevná v tahu a méně odolná oděru. A naopak worsted spinning je s větším zkrutem a tvoří pevnější, kompaktnější přízi, která není tak nadýchaná, ale je pevnější v tahu a odolnější oděru.

Jak se tento poměr reguluje?

• Přitažením brzdy zesilujete sílu vtahování. 
• Držením tvořené příze necháváte tvořit více zkrutu, povolením necháváte vtahovat a navíjet na cívku.
• Rychlostí šlapání ovlivňujete rychlost otáčení navíječe, který tvoří zkrut.
• Volbou poměrů - tedy volbou stupně na přeslenu - spolu s rychlostí šlapání ovlivňujete rychlost otáčení navíječe a tedy tvorbu zkrutu. Kolovraty zpravidla obsahují dvou či třístupňový přeslen (méně často 4stupňový), případně je možné základní přeslen vyměňovat za "pomalý" či "rychlý". Přeslen je ta "řemenička", do jejíž drážek zapadá hnací řemínek, který jde z velkého hnacího kola. Pro moderní kolovraty se pak zpravidla používá hnací řemínek z pružného materiálu. U tradičních kolovratů býval a je používaný konopný motouz, který není pružný - u takového kolovratu je nutné mít nastavování utažení přitažením či oddálením hlavy kolovratu (typické pro kolovraty s dvojitým pohonem).
  Poměr velikosti (obvodu) velkého hnacího kola a velikosti (obvodu) daného stupně přeslenu tvoří tento poměr. Je vyjádřen poměrem, např. 1 : 8. To znamená, že když se velké kolo otočí dokola jednou, pak daný stupeň přeslenu zajistí 8x otočení navíječe. Čím vyšší je tento poměr, tedy to druhé číslo, tím rychleji se bude navíječ při stejné rychlosti šlapání otáčet a tím rychleji bude tvořit zkrut.
  Ale je to něco za něco (tedy dle mé zkušenosti), podobně jako u přehazovačky na jízdním kole. U rychlejšího převodového stupně sice šlapete pro danou rychlost pomaleji, ale vyžaduje to více síly, naopak u pomalejšího převodového stupně šlapete pro danou rychlost rychleji, ale o to lehčeji :-)

Jak zjistím, že tvořená jednonitka má dostatek zkrutu?

V angličtině jsem pro toto zaznamenala termín "self plying test". Oč jde - zastavím předení a u cívky na navíječi povytáhnu kousek utvořené jednonitky a nechám ji, aby se samovolně zkroutila. To mi napoví, zda je příliš volná či naopak příliš utažená. Ideální je zvolit si nějakou mému záměru odpovídající míru zkrutu a tu se pokusit jednotně držet v průběhu celého předení - což je o praxi a citu.

Já v tuto chvíli (při mých současných zkušenostech a stylu předení) volím způsob vytahování a rychlost povolení k navinutí podle toho, co mi zkrut dělá v rukách, tedy přesněji mezi rukami. Jen občas si letmo provedu tento test, pokud si chci ověřit, že míra zkrutu je plus minus stejná. Jde totiž o to, že převážně předu ručně zpracovávané rouno, kde je proměnlivá délka a hrubost vláken, což se promítá do připravených česanců.

Také jsem v nějakých videích viděla, že existuje jakási měrka síly a množství zkrutu na palec délky (pro země s tímto měřícím systémem). V Čechách jsem zatím nic takového nezahlédla.

Jaká jsou rizika? Pokud máte málo zkrutu, pak při skaní hrozí snadné přerušení jednonitky, protože zkrátka vlákna nedrží dostatečně pohromadě. Pokud máte příliš moc zkrutu - tedy je jednonitka "překroucená" (obdobě toto hrozí i u skaní), pak se snadno tvoří na vlákně jakési zakroucené uzlíčky až jakési "prasečí ocásky". Toto se zpravidla nezklidní ani odpočinkem jednonitky před skaním a skaní překroucené jednonitky je peklo a taková příze stejně není pak příjemná na práci. Řešením je pak Mně se toto povedlo u několika předen při skaní - tedy že jsem při skaní vložila do příze na mém novém kolovratu příliš mnoho zkrutu. Nepomohla ani fixace v páře, úplet z takové příze nebyl hezký, takže nakonec jsme přadena přeskávala - tedy povolovala jsem zkrut. 

A jak je to s tím vytahováním?

Vytahování praménku vláken z přediva (eng. drafting) je možné provádět různě. Někdo má vpředu levou ruku a pravou vzadu a v ní pak si přidržuje předivo. Jiní preferují mít vpředu pravou ruku a v levé drží předivo. To je o osobní preferenci a naučit se dá oboje, i když jako je člověk více pravoruký či levoruký, tak to asi ovlivňuje i toto.

Přední ruka vytahuje (zjednodušeně řečeno), zpravidla úchopem mezi palcem a ukazováčkem. Každopádně také přidržuje tvořenou nit, reguluje míru zkrutu, kterou pustíme či nepustíme za přední ruku směrem k zadní ruce, tedy do oblasti, kde se tvoří z přediva vlákno (eng. drafting triangle). Přední ruka pak povoluje utvořenou nit pro vtažení do ústí navíječe a navinutí na cívku. To ovlivňuje tu zmíněnou míru zkrutu.

Zadní ruka přidržuje předivo, opět stiskem mezi ukazovákem a palcem zamezuje vniknutí zkrutu do přediva, uvolňuje předivo pro vytahování a spoluprací přední a zadní ruky se tvoří pokud možno rovnoměrný pramínek vláken pro vytvoření co nejpravidelnější nitky.

Vzdálenost přední a zadní ruky se v základu řídí délkou vláken v předivu. Ruce je vhodné mít od sebe o něco dále, než je délka vláken, jinak se ruce přetahují na stejných vláknech a nejde vytahovat. To je častá záležitost začátečníků a i já si tím prošla, kdy ve strachu má člověk ruce křečovitě blízko sebe. Z vlastní zkušenosti doporučuji nezačínat se učit příst na vlně dlouhovlákných plemen, jako je třeba Blue Face Leicester, a také ne na extrémně krátkých vláknech, jako je třeba bavlna. Naopak když jsou ruce příliš daleko od sebe, tak se přeruší vytahovaný pramínek vláken. Je to o citu a praxi.

No a nyní lehká zmínka o některých stylech vytahování, na které jsem narazila a některé z nich používám a kombinuji. Mnou použitá označení neberte jako danou terminologii, neboť jsem se příst učila podle videí na YouTube v angličtině a zde se pokouším o převod do češtiny :-)

• Nejčastěji používám "krátký dopředu" - kdy zadní ruka (u mne pravá) je na místě a přední ruka (u mne levá) vytahuje pramének v krátkých pohybech dopředu směrem k ústí navíječe. Tento styl používám u kratších vláken.
• Dále hojně používám "delší dopředu" - kdy zadní ruka je na místě a přední ruka vytahuje delší pramínek, někdy přerušovaně pouští zkrut trochu do tohoto pramínku a tím může povytahovat dál a dál. Toto používám u delších a dlouhých vláken.
• Dále existuje, ale zatím jsem moc nepoužila, tzv. "dlouhý tah" - ten totiž, jak jsem pochopila, vychází historicky z kolovratů s vřetenem, tedy od Great Wheel/Walking Wheel, kde je oddělena fáze vytahování a zkrutu od fáze navíjení. Zde jedna ruka přidržující předivo postupně pohybem dozadu/šikmo do strany = oddalováním od špičky vřetene (či ústí navíječe) nechává uvolňovat pramének vláken za pozvolného vnikání a tvoření zkrutu. Ten je tvořen pohonem hnacího kola (u těch historických kolem otáčela druhá ruka). Když už je délka finální, zastaví se držící rukou postup zkrutu, aby nevnikl do přediva, dotvoří se požadovaný zkrut na tvořeném vlákně a pak se nechá vytvořená jednonitka navinout. Je to takové rozmáchlejší cvičení :-)
• Také jsem zaznamenala styly "krátký dozadu" a asi i o něco delší dozadu. zde je na místě přední ruka, kde stiskem či povolením stisku palce a ukazováčku je pouštěn zkrut dále k zadní ruce. Zadní ruka couvá a stisk či povolení palce a ukazováku na ní reguluje postupné uvolňování vláken přediva. Pak se pohybem dopředu nechává tvořená nitka navinout.
• Hádám, že existují i další.

Jedním ze specifických způsobů předení delších vláken je předení ze skladu (eng. spinning from folder). Viděla jsem to u vlny z přeloženého kusu průmyslového česance, kde je přehnut přes ukazováček zadní ruky a vlákna jsou tak do předení brána z tohoto ohybu. Zde se vlákna z přediva nevytahují tedy za konce, ale z jejich přeložené délky. Viděla jsem to také u spřádání hedvábných česanců, případně česanců lnu či konopí - zkrátka u srovnaných delších, resp. dlouhých vláken.