Skaní - tvoření příze

Skaní (eng. plying) je proces, při kterém spojujeme dvě či více jednonitek do vícepramenné příze. Vícepramenná příze je pevnější v tahu, než samotná jednonitka. Také tak při použití různobarevných jednonitek mohou vznikat zajímavé barevné efekty. 

Provádí se zpravidla také na kolovratu (či vřetánku), a to v opačném směru otáčení, tedy zkrutu, než byly jednonitky předeny. Tím se zkruty jednonitek a sakaní postaví proti sobě a při vyváženém poměru míry zkrutu v jednonitkách a míry zkrutu při skaní tvoříme přízi, která po finální fixaci je klidná a příjemná na další práci.

Dále potřebujeme něco, co nám bude držet cívky s jednonitkami, tedy nějaký typ skacího stojánku. V angličtině se skací stojánek nazývá "Lazy Kate", tedy doslova "líná Katka" :-) U soudobých kolovrátků bývá často skací stojánek nějak zabudovaný na těle kolovrátku - zde jsou pak cívky v kolmé či lehce šikmé poloze, nebo jej dostanete ke kolovrátku jako samostatně stojící. Lze si i dokoupit samostatně stojící skací stojánek, kde u něj může být i nějaký typ brždění cívek. Zde může být poloha cívek svislá, nebo horizontální. Nejde o laciné záležitosti. Proto si skací stojánek můžete vyrobit sami, např. z nějaké krabice :-)

DIY skací stojánek
Já preferuji horizontální polohu cívek a svůj první skací stojánek jsem si vyrobila z papírové krabičky, kterou jsem ještě dalším kartonem vyztužila, použila jsem také přiměřené množství lepící pásky :-) Pak jsem do stěn proti sobě v přiměřené výšce udělala dírky na provlečení osičky nesoucí cívku. Jako osičku, na které bude cívka, jsem použila dlouhé vratové šrouby (průměr 8 mm, jako je i osa navíječe na kolovrátku, a tedy díra v cívkách), pod hlavu šroubu z vnějšku krabice dávám velkou podložku a po navlečení cívky zajišťuji na druhé straně z vnějšku křídlovou matkou. Pokud pod křídlovou matku dám také velkou podložku a přitáhnu ji těsněji, začne cívka lehce drhnout o stěny krabičky přitažené blíže, a tím si nastavuji jakési "brždění" cívky. Vratové šrouby mají závit jen na konci a dlouhý dřík bez závitu, takže v místě, kde je cívka, závit není, a tedy nedochází k poškozování cívky (kdyby se cívka točila na závitu, tak by ji to poškozovalo).

Další moje skací stojánky a jejich historie - viz v části Moje vybavení - Skací stojánky.

Jak na skaní?

Nejprve upředeme jednonitku. Už při jejím předení je docela dobré myslet na to, jak silnou výslednou přízi chceme mít a z kolika pramenů (tedy jednonitek) budeme výslednou přízi tvořit. Podle toho volíme sílu/slabost předení jednonitky. Zde je také dobré mít na paměti, že síla výsledné příze není prostým součtem tlouštěk použitých jednonitek. Moje zkušenost je, že skaním objem trochu nabude. No a konečnou fixací opět objem příze trochu nabude a zároveň se tak zkrátí délka příze. Myslím, že je to dáno vlastnostmi ovčí vlny.

A nyní jde o to, kolikapramennou přízi chceme mít.

Dvounitka = dvoupramenná příze. Zde potřebujeme mít dvě jednonitky ideálně shodné délky na dvou cívkách, ty umístíme do skacího stojánku Z nich skáme na třetí cívku v kolovrátku výslednou přízi. Zde je třeba myslet na konečný objem. Tudíž pokud skáme ze dvou zcela plných cívek, tak se nám naskaná příze na stejně velkou cívku v kolovrátku zkrátka nemůže vejít ani omylem. Řešení:
a) jednonitkou nenaplníme cívky úplně, ale asi jen do poloviny
b) skáme na větší cívku - ale dle toho potřebujeme mít navíječ, do kterého se ta cívka vejde
c) z plných cívek - při skaní a naplnění cívky přízí zkrátka přerušíme jednonitky, vyměníme cívku v kolovrátku za prázdnou a skáme zbytek.

Takto můžeme skát i trojnitky, čtyřpramennou přízi atd. - ale má to jeden háček - potřebujeme mít stojánek (či stojánky), které nám podrží patřičný počet cívek. No a samozřejmě zde opět vzniká otázka s objemem koncové příze, a tedy i velikostí cívky, na kterou skáme.

Pro mne tyto způsoby skaní mají jednu nevýhodu - a to jsou zbytky jednonitek. Oč jde? Prostě je zázrak, pokud skončíte všechny jednonitky stejně - tedy je máte stejně dlouhé, resp. jste řekněme případný menší/nepatrný rozdíl dokázali vykompenzovat při skaní. Vím, že lidé se snaží tohoto docílit tím, že si připravené předivo předem zváží (což vyžaduje přesné váhy schopné vážit v gramech) a co nejpřesněji rozdělí. (Také to předpokládá předem připravené čisté předivo :-) U průmyslových česanců tyto dlouhé česance rozdělí na stejně dlouhé části. Ale i tak, předení je ruční práce a ani toto nezajistí stejně dlouhé jednonitky.

U dvounitky existují i bezezbytkové varianty skaní: 
1) Jedna je pomocí středově vytahovaného klubka. (eng. center pull ball) Odpočinutou jednonitku na nějakém typu klubkovače převineme do klubka, u kterého je jeden konec z vnější strany a druhý konec je vytahovaný ze středu. Tím máme dva konce, které skáme k sobě do dvounitky.
2) Druhý je na opravdu menší množství a v podstatě je logika věci stejná jako u předchozího. Jen místo klubka se jednonitka specifickým způsobem navine na zadní ruku a pak se přesune jako specifický typ náramku. Pokud by vás toto zajímalo, koukněte na nějaké video na téma "Plying Bracelet", tedy přeloženo z angličtiny "skací náramek". (Pozn.: v češtině jsem k tomu žádné video nenašla - údaj z května 2023.)
Jak vidíte, mají svá úskalí a spíše jsem je viděla pro menší množství příze. 

Proto mne zaujalo a nyní používám jako bezezbytkové tzv. řetízkové skaní (eng. Chain Ply).
Upozornění: Někdy můžete narazit na ne zcela správné označení Navajo plying. Jde o to, že podle nějaké americké legislativy pojmem Navajo (což je označení pro jeden kmen původních obyvatel) může být označeno jen to, co je produktem tohoto etnika/kmene či je s ním nějak přímo spojeno. Je to jejich ochranná známka (tuším). 
Každopádně řetízkovým skaním se tvoří třípramenná příze, a to z jedné cívky na druhou cívku. Tvoříme řetízek jako při háčkování, jen oka jsou hodně dlouhá :-) Výsledná příze je pochopitelně kratší (po konečné fixaci o něco méně než třetinová oproti délce původní jednonitky), ale nezbyde žádný zbytek jednonitky. Což mi přijde super!
Jak jsem zmínila o něco výše, skaním příze trochu nebude v objemu. Proto je dobré: a) nemít cívku s jenonitkou zcela plnou; b) skát na větší cívku - to dělám já, ale pak potřebuji větší navíječ, který tuto cívku pojme a dokáže s ní pracovat.
A nyní jak na to: Cívku s jednonitkou dáme do skacího stojánku. Na vodící přízi (eng. leader) cívky připevníme konec jednonitky stahovacím uzlíkem (eng. slipknot), jako když chceme začít háčkovat řetízek. První takto vzniklou smyčkou prostrčíme prsty a uchopíme navazující jednonitku, protáhneme a vytáhneme dostatečně dlouhou smyčku. Zároveň už necháváme stáčet - přední rukou si hlídáme postupující zkrut, aby nám nezablokoval smyčku pro vytažení dalšího dlouhého řetízkového očka. No a takto postupujeme až na konec jednonitky, kde si seštelujeme délku poslední smyčky tak, aby končila v místě, kde končí i jednonitka.
U tohoto skaní mám na stávajícím kolovratu poměrně stabilní rytmus - tedy počet šlápnutí na vytvoření přiměřeného zkrutu na přidržované části tvořené příze a počet šlápnutí na navinutí příze. Zkrut já osobně nyní nechávám tvořit zhruba na úhel 45° (před ústím, ne u cívky), pak povoluji a nechávám vtahovat a navíjet na cívku, přičemž pravá ruka (zadní) má již připravenou další smyčku a levá (přední) ruka se po této připravené smyčce posouvá a tím uvolní místo pro tvoření zkrutu na dalším úseku budoucí příze. U mne je zde tedy rozdíl oproti předení jednonitky, kde vlastně průběžně se tvoří zkrut a průběžně po kouskách nechávám vtahovat a navinovat. Zde u skaní mám vždy fázi tvoření zkrutu na daném úseku a pak jej nechávám povolením a pohybem přední ruky směrem k ústí navinout. 

Od řetízkového skaní se poměrně hůře odchází, ale jde to. Smyčku si zaháčknu za první háček na navíječi a zajistím prádelním kolíčkem. A nebo holt celou cívku naskám v kuse, což je třeba i hodina a půl docela intenzivní práce celého těla. Dost mi to dává zabrat na pravé rameno, protože pravou rukou skrz smyčku vytahuji další část jednonitky a tvořím tak další a další smyčky řetízku. Skací stojánek mívám na zemi vpravo vedle sebe s horizontálně uloženou cívkou. Také jak se plní cívka, musím přitahovat brzdu, aby navíječ stále přiměřeně vtahoval a navíjel na cívku. Šlapání je pak o poznání postupně těžší než na začátku. Takže i nohy mají trénink :-)

Takto to celé zní složitě, ale třeba pomůže toto moje video:

Ve videu mám pár přeřeknutí - v popiskovém poli na YouTube u videa se je pokouším uvést na pravou míru a omluvit se za ně :-)

Naskanou přízi je opět dobré nechat na cívce odpočinout a zklidnit - tedy stabilizovat trochu vytvořený zkrut - než budeme přízi z cívky převíjet do přadena.

No a na tomto videu vidíte řetízkové skaní na kolovratu Ashford Kiwi 3, ze skacího stojánku s vertikálně umístěnou cívkou: