Bourec morušový

Vědecký název Bombyx mori. 

Dospělci jsou rozkošné téměř bílé a poměrně malé můrky, někdy se zdeformovanými křídly. Každopádně i když mají křídla dobře tvarovaná, i tak díky dlouhodobé domestikaci ztratili schopnost létat. Je to možná smutné, ale z hlediska chovu je to výhodné, protože vám zkrátka nikam neodlétnou.

Vajíčka jsou velikosti makových zrnek a obdobné barvy. Přezimovávají se v chladu (ledničce) při cca 5 - 7°C a lehce vyšší vlhkosti. Líhnou se po týdnu až 14ti dnech při cca 25°C a vlhkosti kolem 85 %. Vylíhlé housenky jsou cca 2,5 mm velké a černé barvy s chloupky, které po prvním svlékání ztrácí a mění barvu na zpravidla šedavou a později špinavě bělavou. Existují však i "rasy" s kresbou či hnědavým pruhováním.

Housenky se živí výlučně listy moruší, nejvíce doporučovaná je moruše bílá, příp. moruše černá.

Housenky se několikrát svlékají a před kuklením mohou být až 9 cm dlouhé! Do této velikosti dorostou po více než měsíci krmení se.

DŮLEŽITÉ JE UDRŽOVAT HYGIENICKOU ČISTOTU V CHOVU A POMĚRNĚ NÍZKOU VLHKOST!!!

Bourci jsou totiž velmi citliví na plísně, bakterie a jiné infekce.

Kokon housenka snová cca 3 dny a noci. Začíná nejdříve kotvící sítí, pak teprve okolo sebe začne tvořit kokon. Uvnitř kokonu se pak housenka mění na kuklu. To se děje kolem 8. až 10. dne od začátku snování kokonu. To je také čas, kdy se pro získávání vysoce kvalitního odvíjeného vlákna kokony usmrcují, a to např. uvařením či v horkém vzduchu nebo páře.

Pokud k usmrcení nedojde, tak se po cca 14ti dnech od začátku snování klubou z kokonů dospělé můrky. Z kokonů se neprokousávají, neboť nemají kousací ústrojí :-) Vyloučí speciální čirou látku, která změkčí pojivo vláken a můrka se hlavou napřed protlačí z kokonu. Vyklubané kokony mají tedy na jednom konci dírku a uvnitř kokonu je poslední svlečka housenky a také obal po kukle.

Ihned po vyklubání můrka vyleze na kokon a napíná křídla a během chvilky se samci již snaží spářit s nejbližší volnou samičkou. Je to pak docela veselý šrumec. Jak už jsem uvedla, můrky nelétají, přesto vzrušení samečci usilovně a vzrušeně kmitají křidélky. Spojení páru trvá klidně celý den a noc. Po oddělení samička začne na podklad klást (přilepovat) nažloutlá vajíčka, která postupně, jak stárnou, tmavnou, až mají barvu makových zrnek.

Dospělci nepřijímají žádnou potravu a zpravidla do 14ti dnů umírají vyčerpáním zásob, které měli nastřádané z doby, kdy byli housenkami. Tím se cyklus uzavírá.

Ještě je nutné podotknout, že existují typy monovoltinní (mající jednu generaci za rok), bivoltinní (se dvěma generacemi) a polyvoltinní (ty mohou mít několik generací za rok). Od toho se odvíjí např. zacházení s vajíčky, protože když u polyvoltinního typu včas neuložíte vajíčka do chladu, nepotřebují fázi chladu (tuším se to nazývá diapauza) na to, aby se líhly housenky! :-) 

Jak jsem s bourci začala - srpen 2024

Zapátrala jsem a zjistila jsem, že hedvábnictví se na území Čech objevilo již docela dávno. Údajně první se v Čechách o chov bourců pokusil Albrecht z Valdštejna od roku 1627 (1).

Také jsem si objednala starou velmi prakticky zaměřenou brožurku z roku 1928 s názvem: Hedvábnictví. Praktický návod k chovu bourců a pěstování moruší. (2) Tenká knížečka je plná krásné dobové češtiny a především návodů, rad a obrázků.

Také jsem zjistila, že na webu je e-shop www.housenky.cz, kde je možné objednat housenky, případně i práškové krmení, pokud člověk nemá přístup k morušovníku. Prodávají housenky především jako živý krmný hmyz. Ale jsou to housenky bource, tak co. Tudíž jsem si objednala ty velké, co už byly těsně před kuklením.

V tomto videu ukazuji rozbalení a navazují pak další moje videa se zážitky s tímto mým prvním chovem :-) Také poté, co došly, tak během několika dní začaly snovat kokony a uvnitř nich se pak housenka naposledy svléká a mění na kuklu.

No a po nějakém čase se z kokonů začaly klubat rozkošné skoro bílé můrky a pářit se. Pak samičky kladly vajíčka. Vajíčka jsem vždy po několika dnech i s podkladním papírem ukládala do ledničky, aby byly v chladu a nezačaly se líhnout. Podle kvalit kokonů a velikosti můrek jsem držela dva oddělené pářící prostory, jeden pro získání vajíček pro budoucí chov – to byly ty kvalitní. No a ostatní jsem nechala jako "záložní".

Přesto se mi stalo, že jsem v září nějak přehlédla skupinu vajíček na papírové utěrce a v pondělí 16. 9. 2024 jsem zjistila, že se mi z tmavých vajíček velikosti makových zrnek líhnou malinkaté housenky v délce do 3 mm. Naštěstí mám na zahradě několikaletý morušovník bílý. Tudíž jsem měla čím krmit jak ty v srpnu zakoupené housenky, tak i tyto zářiové mrňousky. Podle chytrých návodů se housenky postupně krmí, rostou, přičemž se postupně čtyřikrát svlékají, a 33. až 34. den by měly přestat jíst a měly by začít snovat kokon. Nevím, čím to bylo, ale ty moje se jednak postupně začaly značně lišit ve velikosti, ale po více než měsíci rozhodně nejevily chuť snovat kokony a kuklit se. Možná to bylo tím, že se zhoršovala s nastupujícím podzimem kvalita listí, možná to bylo zkracující se délkou světelné části dne. Teplotou to být nemohlo, neb jsem je chovala doma, kde mám teplo. Musela jsem je nakonec převést na potravu připravovanou ze zakoupeného prášku. Není to laciná věc, ale přeci je nenechám umřít hlady. Vždyť jsou to tak roztomilé housenky.

Nakonec část postupně zemřela, patrně na nějakou nemoc. Část se přeci jen postupně zakuklila. K 27. 11. 2024 jsem však měla ještě dvě živící se housenky! Poslední housenka začala tvořit kokon v pondělí 9. 12. 2024 – tedy skoro po třech měsících od vylíhnutí!

Těším se již na vegetační sezónu 2025. V lednici mám vajíčka, tak snad dobře přečkají a budou se pak dobře líhnout. Také jsem v roce 2024 zakoupila ještě několik různých morušovníků. Na jaře jsem je kupovala jako zdroj zajímavého ovoce. Když už jsem však chovala ty bource, tak ke konci léta a na podzim jsem pořizovala další s tím, aby jednak produkovaly listí pro bource, ale také případně ovoce pro mne a ptactvo nebeské.

Původně jsem celý chov začínala s tím, že si chci vyzkoušet, jak moc je to pracné a jestli dokážu získat hedvábí, sepříst jej a vytvářet z toho nějaké oblečení pro sebe. Nakonec se mi na tom v tuto chvíli nejvíce líbí chovat ty popelavě šedavé až bělavé housenky se zajímavou kresbou. Líbí se mi pozorovat, jak jim chutná, a naslouchat jejich chroupání morušového listí.

Přesto mi zůstává i ten původní cíl, tedy umět z kokonů získat vlákno pro textilní tvorbu. V tuto chvíli však nechci jít cestou usmrcování kukel v kokonech (vařením nebo horkým vzduchem), kdy se z celých usmrcených kokonů vlákno získává odvíjením. Chci nechávat vyklubat motýlky/můrky bourců a dokončit jejich životní cyklus přirozeně. Chci se naučit zpracovávat tyto "poškozené" kokony. Jak jsem zjistila, postup se liší od odvíjení vlákna z usmrcených kokonů. Třeba časem budu i usmrcovat, protože budu chtít zkusit získat kvalitní hedvábí odvíjením. Pravda je totiž taková, že vyklubané můrky už nepřijímají potravu a zhruba do 14ti dnů umírají pomalou smrtí vyčerpáním.

Jak jsem doposud chovala své housenky

Doma mám průhledné plastové krabice z IKEA s názvem SAMLA, s výškou 14 cm. V nich jsem doma své housenky chovala. Housenky totiž nikam neodchází a drží se tam, kde mají jídlo. Jsou to takoví ňoumíci, rozkošní ňoumíci. Na dno zpravidla dávám papírovou utěrku. Ta pomáhá regulovat vlhkost. Bourci se chovají v suchu, jsou citliví na plísně a jiné houbové choroby a na bakterie. Krabici jsem nezakrývala, aby měly dostatek vzduchu. Nebo jsem zakrývala jen částečně, aby na ně nešlo přímé slunce. Nesmí být na přímém slunci.

Po několika dnech housenky vyndávám a přendávám na čistou papírovou utěrku. Malé housenky přenáším se zbytky listů, na kterých jsou. Používám na to jemnou pinzetu. Velké housenky, které už nejsou na nějakém zbytku listu, beru do ruky. Pozor, ruce je nutné mí velmi čistě omyté. Používám antibakteriální mýdlo. Čistota je základ. Pak z krabice vyndám tu starou papírovou utěrku, vyhodím ji na kompost a vysypu jejich bobečky a zbytky krmení. Případně mohu vydezinfikovat – třeba omytím tím antibakteriálním mýdlem či vytřít šetrnou desinfekcí a nechat vyvětrat. Housenky jsou na té nové papírové utěrce a nikam necestují. Na ní je vrátím do krabice a dám jim nové krmení – natrhané listy.

Když jsem začala používat tu "kaši" uvařenou dle návodu z toho zakoupeného prášku, tak jsem ji větším a velkým housenkám vmačkávala příborovým nožem do víček od PET lahví. Říkám tomu "krmítka". Krmení tak rychle nevysychá a dobře se mi s ním manipuluje – např. při vysypání uschlého krmení a bobečků a dávání nového krmení. Tudíž nemám pak nikde na dně krabice hroudy uschlého, nedejbůh plesnivějícího, krmení.

Ke kuklení se mi zatím nejvíce osvědčily příčně na půl rozřízlé roličky od toaletního papíru – tedy zkrácené. Dobře se pak z nich kokony vyndávají a rozměrově mají pro housenky přiměřený průměr na tvorbu opěrné sítě a následného kokonu. Někdo používá plata od vajíček, ale mým housenkám se tolik nepozdávaly.

O svých počátcích s housenkami bourců morušových jsem také natáčela krátká videa a dávala jsem je na svůj kanál na YouTube do playlistu Hedvábí.

Už se těším na sezónu 2025 a na chov svých housenek od vajíček až po dospělce a hedvábí, a to plně na morušovém listí z mé zahrady!

Zvažuji chov již ve větším množství, abych získala více kokonů a mohla je zpracovávat na hedvábné vlákno a pak z něj zkusit něco vytvořit – háčkovaného nebo tkaného.

Rok 2025 :-)

V předjaří jsem pečlivě zvažovala a nakonec jsem vybrala a pořídila další moruše, a to jak různé odrůdy, ale také různé druhy moruší. Výběr jsem podřídila dvojímu účelu - 1) pro listí pro bource a 2) pro plody na konzum. Z těchto stromků a keříků jsem v oplocené chráněné oblasti založila jakýsi "morušový sad". Další rozšiřování proběhlo v průběhu léta, kdy jsem zjistila, že: 1) mě chov těchto fascinujících tvorů vážně baví, 2) toho sežerou opravdu hodně! Není tedy divu, že jde o luxusní vlákno, protože jejich chov vyžaduje docela dost práce a péče.